Rodičovská modlitba za nočník v digitálním věku

Veď mě, ó Pane, abych se mohl zdržet nadměrného sdílení na internetu každého požehnaného detailu zkoušek a útrap spojených s učením na nočník; Ať ani Blog, Facebook ani Twitter nesvědčí o mé radosti z pohledu na hovínko v nočníku, ani o mé frustraci z neměnného čůrání do kalhot.

Drahý Bože, dej mi zdrženlivost a autocenzuru, aby přátelé, rodina a věrní čtenáři byli ušetřeni zdlouhavého dovádění kolem nočník, špinavého spodního prádla, nočníků, špinavých koberců, práce na nočníku, nešťastných, ale nevyhnutelných nehod. , znečištěný nábytek, počet přečtených knih nebo písniček zpívaných na nočníku a/nebo kolik nálepek bylo každý den uděleno za cinkání vs. čokoládové pochoutky za kakání. Kéž je taková rétorika místo toho obsažena v telefonních hovorech s prarodiči, protože to je důvod, proč jsi je stvořil.

Daruj mi vědomí, ó Pane, že jediní lidé, kterým je fuk, jaké spodky má moje holčička na sobě, jsou pedofilové, kteří mohou být v určitém okamžiku svého ubohého života zatčeni v masivní dětské pornografii. Ale pokud by tito perverzní nějakým způsobem unikli pozornému oku Chrise Hansena ve spolupráci s FBI a nyní by se objevili s laskavým svolením SEO a Všemohoucího Googlu, kéž vykouzlíte vzteklého medového jezevce, který se náhle objeví a sežvýká jejich harampádí. Protože jezevci je to jedno, Pane. Prostě mu to nesedí.

A buď mým svědomím, Bože, abych se mohl zastavit a zamyslet se, než [znovu] zveřejním na World Wide Web fotku svého dítěte, jak sedí nahým zadkem na záchodě, bez ohledu na to, jak roztomilý je její výraz, a místo toho se zeptám: Chci být takto porušován?' (A Pane, ať je odpověď ne – protože přiznejme si to, někteří lidé jsou do takových věcí.)

Opravdu, Všemohoucí Bože, pomoz mi mít na paměti, že čas strávený v koupelně je posvátný i soukromý. A že téma tělesného odpadu není ani rozkošné, ani vhodné pro svět jako celek, i když je zasazeno do kontextu dětského zadečku batolete, na rozdíl od obřího chlupatého zadečku dospělého muže.

A konečně, Pane, kéž se na své dítě občas dívám spíše objektivníma než mateřskýma očima, abych ho už neviděl jako nemluvně, ale jako malého človíčka – člověka s upřímnými myšlenkami a city a neomezeným právem na základní Soukromí.

Vyslyš tyto prosby, Pane, a neuveď mě do hlouposti. Neboť je to ve Tvém jménu, modlím se na věky věků.

Amen.

Související příspěvek: 10 návratů k „dobře míněným“ otázkám o nočníku

Sdílej Se Svými Přáteli: