Nesuďte mě za to, co je v obědovém boxu mého syna

Jiný
Proč stále posuzujeme rodičovské volby jiných lidí?

KatarzynaBialasiewicz / iStock

Nedávno můj žák třetí třídy uvedl, že se jeden asistent v jeho škole zeptal, proč se jeho oběd skládal pouze ze svačin, a navrhl, že by měl jíst výživnější oběd.

Mami, řekl, myslím, že bys mi měla zase začít balit sendviče.

Moje první reakce byl smích. Poslední čtyři sendviče, které jsem mu zabalil, byly nedojedené. Burákové máslo a želé? Příliš kašovité. Nutella sendvič? Nutelly málo. Sýrový sendvič? Mokrý. A seznam pokračuje.

similac pro citlivé alternativy

Zkoušel jsem balit termosky s těstovinami. Zkoušel jsem zbytky jeho oblíbených jídel. Ale bez ohledu na to, co zkouším, všechno se vrátí buď s jedním snědeným malým kouskem, nebo zcela nedotčené.

Můžete říct, že můj syn je vybíravý jedlík? I v 9 letech je těžké ho krmit. S přibývajícím věkem se to zlepšilo. Nyní jí doma docela dobře, i když nejí přesně stejná jídla jako my ostatní. Doma ho spolehlivě dovedu jíst ovoce, zeleninu a zdravé bílkoviny.

Ale ve škole? Jídelna je hlučná a chaotická. Je to jedna z mála příležitostí během dne, kdy mají děti čas se stýkat, a můj žvanilový syn se často raději opičí po kamarádech, než aby dojedl oběd. Také jsem si téměř jistý, že se narodil s třikrát tolika chuťovými pohárky než normální dítě, stejně jako s nosem bloodhounda. Vzhled a vůně jídel v kavárně s ním vůbec nesouhlasí.

recenze sippy cup 2015

Můj syn nikdy nebyl diagnostikován s něčím jako porucha smyslového zpracování, ale má několik příznaků – citlivost na oblečení, nízký práh bolesti a věčně vybíravé patro. Za ta léta jsem se naučil s ním nebojovat. Vím, že vybíravé stravování může některým dětem vydržet i po batolecím věku a že z toho nakonec vyrostou téměř všechny děti. Podle expertky na rodičovství Elizabeth Pantleyové je to normální aby vybíravé stravování vydrželo až do věku 10 let a někdy až do dospívání.

Takže, protože nechci, aby hladověl – a protože vím, že ho dokážu docela dobře nakrmit, až se vrátí domů – balím mu jídlo, které bude skutečně jíst. A ano, často to končí věcmi jako granolové tyčinky, sýrové krekry, nebo když mám štěstí, sáček ořechů nebo krabice rozinek. Snažím se k sacharidům zabalit co nejvíce bílkovin, ale ovoce ani zeleniny se nedotkne, pokud není doma.

Není to dokonalý plán. Stejně jako mnoho maminek se i já snažím dělat to nejlepší, co mohu s kartami, které jsem dostal. Zatím jsem rád, že se vrátil domů a vůbec něco snědl.

Co se týče té malé poznámky od školního asistenta? Chápu, odkud přišla. Kdybych se jen procházel kolem a nahlédl do synovy krabičky na oběd, mohl bych mít také obavy. Mohl bych to trochu zpochybnit. Možná bych se i trochu zděsil. Viděl jsem ty ubohé pytlíky svačin a přemýšlel jsem, zda máma tohoto dítěte není vzdělaná ve výživě, nebo je prostě líná.

Ale nemyslím si, že bych své obavy vyjadřoval. Koneckonců, obsah krabičky na oběd je příliš malý detail na to, aby bylo možné učinit informovaný úsudek o úplnosti dětské stravy. Stejně tak bych nesoudil jiného rodiče podle toho, zda jejich dítě přišlo do školy s rozcuchanými vlasy, pomačkanou košilí nebo zmačkaným listem domácího úkolu. Jak mám vědět, co se ještě děje v domě toho dítěte?

graco turbo booster lx stažení

Neříkám, že mě tato asistentka přímo odsoudila: to byla základní otázka, kterou položila. Ale vím, že podobné výroky bývají protkané soudy, a vím, že můj syn tuto kritiku přijal. Když jsem se ho zeptal, jestli opravdu chce, abych mu udělal sendviče, které už nebude jíst, řekl, že ve skutečnosti žádný nechce – jen nechtěl, aby to zaměstnancům školy připadalo divné.

Brzy nato to nechal být a já také.

Ale zůstal mi ten přetrvávající pocit odhalení. Na vteřinu jsem přemýšlel, jestli mu mám zavolat do školy a vysvětlit mu, proč jeho oběd vypadal tak, jak vypadal. Zároveň jsem věděl, že nemám co dokazovat. Znělo by to jako blázen, kdybych zavolal do školy a snažil se bránit stravovací návyky mého devítiletého dítěte.

Přesto mi to připomnělo, jak jsme my rodiče zranitelní vůči kritice. I po téměř deseti letech rodičovství stále procházím celou píseň a tančím v hlavě o šíleném obědě mého dítěte!

vzpomínal na kojeneckou výživu

Bohužel jsem si docela jistý, že kontrola toho, jak krmím své děti – stejně jako milion dalších soudů o mém rodičovství – v dohledné době nezmizí, i když moje děti porostou. Dobrá věc je, že čím více času plyne, tím lépe se mi daří nechat to spadnout ze zad.

Sdílej Se Svými Přáteli: